Já osobně své cesty úplně do detailu a předem většinou neplánuji a nechávám se tak trochu unést tím, co se zrovna naskytne a plánuji tak trochu "za pochodu", nicméně v případě Machu Picchu bych to úplně nedoporučovala. Kromě procházky po ruinách starého města a výhledu na slavnou horu je totiž možné navštívit, nebo lépe řečeno vylézt i na Huayna Picchu nebo na Monataña Machu Piccu, jedná se o hory tyčící se každá z jedné strany od archeologického centra Machu Picchu. Na každou z hor je třeba mít zakoupenou vstupenku a počet míst je omezený pouze na několik denně, stejně tak jako do samotného Machu Piccu, takže je určitě dobré si předem rozmyslet, co chceme navštívit a popřípadě si zakoupit lístek, který je vydán na určitou hodinu a časově omezený na pobyt na samotné hoře.
Na druhou stranu také záleží, jestli se na cestu vydáte s agenturou, která už bude mít pravděpodobně vše zařízené a nebo jako já svou vlastní cestou.
Naše cesta začala příletem do města Cuzco, kde Vám hned u východu z letadla nabídnou žvýkat Cocu, která by měla pomoci překonat problémy s nadmořskou výškou, jelikož samotné Cuzco se nachází 3399 metrů nad mořem. Rozhodli jsme se první den a noc zůstat ve městě, které určitě stojí za prohlídku, jedná se o bývalé hlavní město Inců, dýchá z něho historie do slova na každém kroku a určitě je také dobrou základnou na rozplánování dalších výletů a treků v okolí.
Teď už ale k Machu Picchu!
Existuje několik možností, jak se na Macchu Piccu dostat. Je možné jet vlakem (což je určitě nejrychlejší, ale také nejnákladnější způsob), nebo můžete jet autobusem, kterým jsem jela i já. Jízdenku si můžete koupit v centru Cuzco, nabízí ji ohromné množství společností, nicméně bych se ještě před koupením ujistila, že se jedná o nějakou z ověřených cestovních kanceláří. Já si nechala poradit od mého domácího na Airbnb, kde jsem se první noc ubytovala. Jízdenka mě stála asi 30 solů. Výhoda autobusu je také to, že stojí stejně pro cizince i pro místní, pro vlak je třeba počítat s rozdílnou cenou a také vlakem. Pokud jedete autobusem (nebo minibusem), musíte si tak jako tak na návštěvu města Inců nechat alespoň 2 dny a rezervovat si minimálně jednu noc ve vesnici Aguas Calientes. Autobus z města vyjíždí brzy ráno a cesta trvá přibližně 6 hodin. Pokud někdo z Vás trpí nevolnostmi nebo závratěmi, doporučila bych se připravit na to, že autobus projíždí i různá dosti úzká místa z přímým výhledem ze skály dolů a celá cesta je vydlážděná křížky a kytičkami, nicméně řidič jel velice opatrně.A po cestě se je možné kochat krásnou krajinou. Autobus vás nechá na zastávce, která se jmenuje Hidroéléctrica, kde je přípoj na druhý vlak, ale odkud se jako i v mém případě dá jít kolem kolejí pěšky, jedná se o úsek asi 12 km. Je to pěkná vycházka přírodou, která pokud jste alespoň trochu v kondici a dobrodruh, stojí za to.
Večer po příchodu do Aguas Calientes jsme se ubytovali v malém hostelu, kde mimochodem jako na jednom z mála míst tekla teplá voda, přímo vařící. Pravděpodobně díky jménu “Aguas calientes” v překladu “teplé vody”. Samotná vesnička přímo pod horou Macchu Piccu je rozkošná. Za pár hodin se dá projít, nachází se tam spousta restaurací, stánků a tržišť.
Ráno jsem měli vstupenku na Macchu Piccu, zde se nabízí opět dvě možnosti, první je jet nahoru autobusem, což stojí asi 8 dolarů a nebo jít 3 km do kopce pěšky. Na samotné hoře vám ověří vstupenku a musíte si nechat všechny věci, kromě těch osobních a foťáku v úschovně. No a potom už šup na procházku do samotného srdce města. Uvnitř se můžete buď sami procházet, fotit a kochat se krásami hor a zbytků konstrukcí Inců, nebo si můžete zaplatit průvodce, který Vám bude vykládat historii a přesně popíše každý kámen, který se tam nachází a proč. Pravdou je, že ze všech horských výletů, které jsme v Peru podnikly, byl tento asi nejvíce organizovaný a potkali jsme zde více turistů než jinde, i tak se ale jedná o úžasné místo, plné nádherných panoramat, ze kterého dýchá historie, zvláštní energie a duchovna, které se nedají popsat, ale je třeba je v daný okamžitě cítit.
